DVOJITÁ KELTSKÁ SPIRÁLA

Keltská spirála je tvarový zářič - biogenerátor, který transformuje bioenergii a vyzařuje ji v axiálním směru. Je to vlastně směrová vysokofrekvenční bioanténa, která usměrněnou a koncentrovanou bioenergii působí na molekuly vody, tyto molekuly mění a aktivuje, podobně jako energie pyramidální, nebo magnetická. Každý nápoj, který obsahuje vodu zvyšuje svoji bioaktivitu a účinnost, tím se stává léčivý, regenerační a harmonizující. To platí obzvlášť při louhování bylin. Zvýšená bioenergie regeneruje a uzdravuje poškozené orgány, odstraňuje únavu, zvyšuje vitalitu a sexuální energii, odstraňuje ledvinové a žlučové kameny, odstraňuje bolesti hlavy, bolesti pohybového ústrojí, záněty a pod. Účinnost této bronzové keltské spirály je možné měřit vědeckým lékařským přístrojem Prognos, který měří bioenergii na meridiánech všech orgánů. Existuje tvarová psychotronika Tvary, jak tomu nasvědčují architektonické i další umělecké památníky dávných civilizací, sehrávaly v životě našich předků významnou roli. Vždyť jenom samotný vznik a vývoj geometrie patřil mezi zásadní civilizační počiny lidstva a dodnes se odborníci dohadují o tom, jaký význam vlastně lidé přisuzovali tvaru, který je symbolem prostorového uspořádání přírody, světa i vesmíru. Tak například slavná Pythagorova a Eukleidova věta byla známá již dvě tisíciletí před svými objeviteli a jejich autoři byli – Sumerové. Tvarová symbolika sehrávala významnou úlohu v náboženství, astrologii, magii a dalších tajných naukách, jejichž znalost příslušela pouze úzkému okruhu zasvěcenců, převážně z řad kněží. I moderní věda dnes uznává, že tvarová symbolika, s níž se střetává při studiu života našich předků, staví před nás nejeden otazník… Zázrak techniky tvarových vln Pokud studujeme záhadu „svatyní“ a snažíme se pochopit, v čem spočívá neviditelné tabu, které je obklopuje, není možné se nezmínit o „aféře Tutanchamón" (tak by to znělo v policejním žargonu): všichni znesvětitelé hrobky tohoto velkého panovníka byli „potrestáni“ (kromě jednoho). Zdá se, že ochrana svatyně působila po 3500 letech stejně účinně a hrozivě, jako kdysi. Toto pověrčivé tvrzení jistě vyvolá úsměv na tvářích všech racionalistů. Pro ně všechny domnělé oběti prokletí zemřely naprosto přirozenou smrtí; je prý to jen náhoda, že všichni zemřeli předčasně a za podivných okolností. Francouzský spisovatel Roger de Laforest ve své knize Domy, které zabíjejí dává čtenáři možnost vyvodit si vlastní úsudek. Krátký chronologický přehled událostí, které nikdo nemůže popřít, dovolí každému udělat si takový závěr, jaký bude považovat za nejlepší.